Krajinná RE-konstrukce, Galerie Caesar Olomouc, 2024
2. 4. – 26. 4. 2024
Autorská výstava
Struktura krajiny
Strukturu krajiny definuje Zonneveld jednoduše jako to, co z krajiny vidí oči ptáka ve směru kolmém nebo šikmém k povrchu zemskému.
Zonneveld, I. S. 1995 Land Ecology. SPB Academic Publishing, Amsterdam
Těžištěm tvorby Mirky Klesalové je osobní paměť. Jak se člověk vztahuje ke svému prostředí? Proč? Nač reaguje? Co si vybavuje? Čeho se přitom dotýká a čeho záměrně zbavuje? Zkoumá její kontext, kulturní dějiny, spolu s tím dějiny krajiny a jejich dynamiku. Obecnou či objektivizující limitou, je jí proces kolektivizace zemědělství probíhající masivně v 50. letech 20. století. Jeho zásah do krajinného prostředí i sociálních struktur reflektuje na příkladu vlastní “domoviny”, oblasti jihozápadních Čech, Pošumaví. Proces vnitřní proměny a možné kultivace daného stavu rozvíjí v sérii hmatných objektů, „oděvů“, vytvářených z geotextilií. Struktura jednotlivých děl se opírá nejen o vizualitu katastrálních map, jejich přirozený geometrismus, ale pracuje také s prvky lidské bytnosti, estetiky a sémantiky. Jejich vizuální pojetí je založeno na významu rukodělné práce a materiálu, svou roli zde hraje vrstvení a procesní stránka věci.
Charakter díla vyplývá z kontrastu (či souzvuku) racionalizovaného, technicistního přístupu k obhospodařování krajiny a hluboce intimního, až spirituálního pozadí. Výsledné řešení má podobu místně specifické instalace, usilující o komplexní smyslovou zkušenost, subtilní, subjektivní, podmanivou. Přispívá k tomu adopce čtvrtého rozměru - zvuk prostor obestírá, naplňuje, vytváří měkké zázemí shodně měkkým prostorovým objektům, “tělům”, zároveň však sdílí také jeho vnitřní řád, stává se jinou geometrickou strukturou.
„krajina: proč? jakým způsobem? je to pro tebe “prostor osobní”?”
Krajina - kraj - domov - prostor. Struktura - zemský plášť - matrice - reliéf - paměť - stopa - záznam - plocha. Mapování místa - pohled shora - struktura - rytmus - řád - trvalost. Osobní prostor - místo, které skutečně znám s ohledem na proměny, jimiž prošlo a prochází - možnost v tomto prostoru být a vnímat půdu pod nohama… To podstatné zůstává - připomíná se a drží mne. Jsem člověk jednoho místa.
kurátorka výstavy, text: Barbora Kundračíková
foto: Oldřich Šembera, archiv autorky
střih videa: Ted Burski