Zem, Galerie výtvarného umění v Chebu, 2024
3. 10. – 1. 12. 2024
Autorská výstava
Miroslava Klesalová, Zem
Miroslava Klesalová (*1985) začala vysokou výtvarnou školu studovat až v poměrně pozdním věku, nejdříve v ateliéru textilní tvorby na pražské UMPRUM, poté přešla do ateliéru grafiky na Akademii výtvarných umění. Zde vytvářela práce inspirované přírodou a krajinou v různých technikách – tušové kresby, sítotisky nebo monotypy. Svým charakterem – někdy se zřetelnými odkazy k přírodní skutečnosti, jindy na hranici abstrakce silně evokovaly čínské umění, ať už tušovou krajinomalbu nebo i kaligrafii.
Krajina se v roce 2020 stala i hlavním tématem její diplomové práce, k níž však přistoupila zcela jinak. Dokonce se jí podařilo originálně propojit obě dvě předchozí polohy své práce, tedy textilní a grafickou. Východiskem se jí stal umělecký výzkum, v němž se zabývala proměnami zemědělské krajiny v malé vesnici Kejnice v Pošumaví na hranici jižních a západních Čech, kde vyrostla a k níž má dodnes silný vztah. Zajímalo ji, jaké důsledky měla jednak kolektivizace zemědělství po roce 1948, jednak i zpětný proces, tedy restituce zemědělské půdy po sametové revoluci. A také jak tyto procesy proměnily životy lidí a jejich vztah ke krajině, v níž žijí, nebo i k sobě navzájem, což zjišťovala prostřednictvím dotazníkového průzkumu. Jestliže v předchozí fázi tvorby zachycovala subtilní krajinné imprese, zejména nejrůznější světelné efekty, téměř vědeckému charakteru této práce odpovídal zcela jiný formální jazyk – lineární kresba, vycházející ze sítí katastrálních map, jež nemají ani čistě geometrickou, ale ani organickou povahu. Obě polohy jsou však v nich obsaženy: jedna koresponduje s obrysy přírodních entit, jejichž nepravidelné tvary v mapové projekci většinou souvisí s výškovým profilem krajiny, druhá s lidskými zásahy, například s vymezením parcel a cest, jež směřují nejkratším, tedy zpravidla přímým směrem.
I linie stvořené lidmi ovšem musí respektovat charakter krajiny, a proto ani ony nemají zcela pravoúhlý charakter. Mapy z různých časových období pak vrstvila na sebe, aby se v nich projevila proměna krajinného rázu, a výsledky následně převáděla do počítačových grafik a zejména do textilních obrazů na bázi geotextilií. Tento zvláštní typ materiálu, určený především pro průmyslové využití, ji zaujal hned z několika důvodů. Zaprvé svým zcela neuměleckým charakterem, díky čemuž může být neutrálním východiskem její práce, podobně jako třeba bílý papír. Zadruhé absencí barvy, kde černé, respektive šedé tóny odpovídaly její předchozí grafické tvorbě. A konečně přítomností struktury, připomínající pole a brázdy. Tyto textilie vrstvila, prošívala na šicím stroji a vytvářela z nich monochromní strukturální obrazy v nízkém reliéfu. Kvůli jejich ne-barevnosti je pro jejich vnímání zásadní právě světlo, které zviditelňuje jejich kresbu a dodává jim plasticitu.
Přestože Miroslava Klesalová vstoupila na scénu současného umění vlastně až nedávno, od své diplomové práce stihla samostatné výstavy hned na třech prestižních adresách – v roce 2022 v Muzeu umění v Olomouci, v roce 2023 v Galerii Jiřího Jílka v Šumperku a v roce 2024 v Galerii Caesar opět v Olomouci. Její práce, zakotvená v osobní paměti a zkušenosti, je originálním příspěvkem k textilnímu umění, které po vzestupu počínajícím v šedesátých letech ztratilo v porevolučních dekádách poněkud dech a nyní se prostřednictvím několika zajímavých autorek opět hlásí o slovo.
kurátor výstavy, text: Marcel Fišer
foto: archiv autorky